FJZ
Filip Jan Zvolský
» Kdo se přejí Tiramisu, celý večer týrá mísu. «
Písňové texty

Portrét Venuše

Jako každá holka co chce dobýt svět
Snila jsem si krásný osud pro svých šestnáct let
Život ale běžel stejně jako píseň flašinetu
Až pak jednou znenadání zahrál píseň celkem k světu.
A pak vzal nový směr
Na schodech k Sacre Couer
Řekl mi mademoisel
Jean Michel.

Když mi nabíd´ rámě – šla jsem, to se ví
Říkal že je malíř co mou krásu hravě proslaví
Pro Venuši celá léta marně hledá inspiraci
Dlouho jsem se zdráhala však přiznávám spíš pro legraci
Život vzal nový směr
Pak přišel podvečer
A on šeptal Venuši
Do uší.

Je t´aime, Je t´aime
Že tempo srdce pozmění
I láska že je umění
Šeptal jak šílený
V podkroví v Saint Denis
To svý zasněný
Je t´aime

Znám tyhlety chlápky, pozdě, ale znám
Zbarvilo se plátno který nepoznalo rám.
Přesto vznikl doopravdy věrný obraz mojí krásy
V kočáře ho městem vozím, má mý oči, rty i vlasy.
Život vzal nový směr
Byla´s hloupá tak se per
V podkroví to co mi lhal
Zní sladce dál.

Je t´aime, Je t´aime
Že téměř každá uvěří
Že žádné jiné nesvěří
V tý pasti na ženy
V podkroví v Saint Denis
To svý spocený
Je t´aime.


Láska na první mejl

Do kavárny, co je tu sotva pár let
chodí na capuccino a na internet
když slunce svítí
surfují sítí.

Seznamka jim stránky otevírá
romantiku rozhodně nepopírá
kdopak se chytí
do sítě sítí.

Ona a on bloumají po klávesách
naději svou hledají po adresách
pohyby ztiší
když loví myší.

Mají se rádi láskou na inzerát
na mail si píší týdně několikrát
že jsou tak šťastní
zamailovaní.

Je to láska na první mail...

Co na srdci, to i na monitoru
scénáře lásky psané bez cenzorů
prolog se chýlí
k vysněné chvíli.

Mají se rádi co více si přát
snad jenom tváře znát, schůzku si dát
"tak o půl třetí"
kabelem letí.

Ti, co znaj´ lásku ti se poznají hned
do kavárny jdou spolu na Internet
trošku se stydí
před zraky lidí.

Usedají od sebe kroků jen pár
svěřují dál mailu svůj srdeční žár
že jsou tak šťastní
zamailovaní.

Je to láska na první mail...


Slabikář

V půlnočních horečkách zdál se mi slabikář
říkadla spletená ze sloupců rtuti
přízraky v říkačkách mění je v bestiář
vidino podivná naproti jdu ti.

Máma mele Emu!

Asi bude pštrosí sekaná
Ema chudák celá zlekaná
že to máma mele jí
a pak Ema Emu jí.

Ema maso chystá!

Býčí maso s biči zamění
táta přidá ostré koření
a pak, že je sadistou
vyndá bičů sadu stou.

V půlnočních horečkách zdál se mi slabikář...

Tele stele Stelle!

Stella ráda má dva polštáře
tele pro ní shání počtáře
nesní a s ní procitá
se snídaní počítá.

Osol osle Oslo!

On sůl tlamou oslí oslintá
Oslo slanou slinou pocintá
pak tě Oslo osloví
seber soli oslovi.

V půlnočních horečkách zdál se mi slabikář...

Máma mele Emu,
Tele stele Stelle
Ema maso chystá
máma mele mele
Táta solí mámu
máma mátu mate
zalez srabe za les
rozkať Káťu kate
Osol osle Oslo
vínem zaviň vinnu
letem světem spletem
dětem volovinu


Na Montmartru

Pařížská bohémo, pařížská noci
V lůnu tvém zrodil se nádherný svět
Ve starých hospůdkách s geniem loci.
Kéž by tu nádheru šlo vrátit zpět.

Opilých básníků půvabné múzy
Ctitelé tajemných šansoniér
V područí Bakcha jsou jedni jak druzí
Zachce se recese z nejvyšších sfér.

Na Montmartru v stínu mlýnů
Z lásky k básním, z lásky k vínu
Nový prorok spatřil svět
Narodil se kabaret.

Pařížská bohémo, kde je ti konec
Kde je tvá svoboda, kde je tvůj švih?
Bývalas´ matkou, kde Bakchus byl otec
V kolébce ze sudu básnivý smích.

Do starých hospůdek vkročila próza
Z básníků nezbyl tu už ani stín
Nová je doba a s ní nová póza
Teď jiná síla tu roztáčí mlýn.

Na Montmartru v stínu mlýnů
Z lásky k básním z lásky k vínu
Točme mlýny času zpět
Ať se vrátí kabaret.

Budem se prát s větrnými mlýny
Ať zase melou deprese a splíny
Na střelný prášek, který se smíchá
Pro salvu smíchu. Popadaj břicha
Pupkáčům bez kouska citu a švandy
Jen ať jim vzteky porupaj kšandy.
To bude rána, nanánanána
Nanánanána....

Ježiši, to budou rána.


Kabaret životu do karet vidí

Až slunce probudí protinožce
my ještě nepůjdem spát
spatříme dvourohý jednorožce
a pak se budeme smát.

Cha cha cha....

Odvěků kabaret
životu do karet vidí
hemžení lidí se vysmívá
tak chvíli zapomeňte, že se směje pod vousy tak trochu i vám
zahoďte denní chmury, noční můry nechte ty tam
konečně začíná ten nekonečně báječnej flám
co vám nic neskrývá.

Cha cha cha....

Připravte bránice
je hloupé bránit se smíchu
zahoďte pýchu a pojďte si hrát
A že se vysmíváte zrcadlu snad v první chvíli nedojde vám
my dneska s ironií se sarkasmem otevřem krám
konečně začíná ten nekonečně báječnej flám
pojďte se s námi smát.

Cha cha cha....


Víno

Rec:
Skončil jen kabaret, nekončí noc
víno ať nad námi převezme moc
svět je až do rána pod vládou Bakcha
na řeči střízlivé dejte si bacha
víno ať nad námi upevní vládu
na trůnu po boku ječného sladu.

Víno víno víno bílé, víno červené
ty nad námi vládni a ty lidský červe né
víno s vůní lásky, víno s jiskrou sluneční
koštýřem jsme s tebou spjatí šňůrou pupeční.

Když to vezmem věděcky
tak si dáme dvě decky
když to vezmem podle chuti
budem krásně ovinutí.

Když to vezmem výtvarně
pod obraz je náramně
když to vezmem politicky
podmáznem se tady všicky.

Víno víno víno bílé, víno červené

Když to vezmem na západ
tak ze sáčku budem sát
Když to vezmem ku severu
Dán zůstane na průměru

když to vezmem na východ
islám vínu není vhod
když to vezmem směrem na jih
pozvedneme Bakchův kalich.

Rec: Bakchu náš, jenž jsi na vinicích
dozraj nám réva tvá
přijď kvašení tvé
buď nektar Tvůj jak v sudech tak i ve sklenicích
mok náš vezdejší dejž nám dnes
a odpusť nám špatné víno
jakož i my odpouštíme svým vinařům
a uváděj nás v pokušení
a zbav nás věčné žízně.
Lahev.

Víno víno víno bílé, víno červené


Romeo a Julie

Dva rody stejně vznešené se sváří kopu let
těch slavných rodů otcové jsou Montek, Capulet,
ten jejich svár vždy budil strach a Veronou šel děs
syn matce, bratr sestře pad, než přišel slavný ples.

Hle kdo to v maskách přichází na Capuletů bál
to mladý Montek, v ruce louč a v srdci temný žal
kde citů číše přetéká se smutek mění v smích
když Julie mu vrací hřích co dal jí ze rtů svých.

Romeo, proč jen jsi Romeo
tvé jméno mne učili proklínat
Romeo, proč jen jsi Romeo
tvé jméno peklo, tvář je rajský sad.

Je noc a ztichlou zahradou zní tlukot srdcí dvou
pak chůva tiše hýčká cit, dá lásce lásku svou
až přijde svatba v ústraní co věnem jí je strach
však než se večer uzardí tak z ženicha je vrah.

Vždyť kde Bůh lásce dopřává tam ďábel chystá žal
je vyhnán z města Romeo, jen v srdci dlít smí dál
než skřivan písní vzbudí den zde leží s ženou muž
jak prázdně zeje náručí jež nemá spatřit už.

Romeo...

Je často láska odvahou a smrti kráčí vstříc
když otec svatbou nechtěnou by rozjasnit chtěl líc
je v hrobce složen bílý květ co znovu může vzkvést
leč lásce málo pomůže ta dobrodružná lest.

Již řekou slzí připlouvá Romeo pro svůj květ
jej květu hrobka přijímá, má v srdci žal a jed.
Hle, Julie se probouzí pak navždy usne zas
jen hrobku tiše rozezní ten rozechvělý hlas.

Romeo...

Dva rody stejně vznešené se sváří kopu let
proč milenců dvou otcové jsou Montek, Capulet?
Né v lásce, ale ve smrti snad najdou sladký ráj
svár rodů smrtí vykoupen, jak praví stará báj...


Svůdník štětec

V slavnostním rytmu menuetu
vyplouvá štětec na paletu
a barva výzvou k tanci poctěná
je z toho studem celá ruměná.

Po plátně jako po parketu
vytáčí spolu piruetu
pak s modrou blues po plátně roztočí
a tóny barev znějí do očí.

Na měkko barvy jsou, když tubový band
zmáčkne to - má se k dílu
hraje duhovou vílu.
Když tuba hudbě dává temperament
Ten svůdník v šatě pestrém
Tančí s celým spektrem

Oblečen v čisté rukojeti
vyzývá k walzu barvu třetí
partnerky mění jako obleky
s žádnou však nechce tvrdnout navěky.

Nechtěné barvy pak ze splínu
utápí svůj žal v terpentýnu
jsou jako duhy, to jim srazí vaz
za chvíli už jsou všechny pod obraz.

Na měkko barvy jsou, když tubový band
zmáčkne to - má se k dílu
hraje duhovou vílu.
Když tuba hudbě dává temperament
Ten svůdník v šatě pestrém
Tančí s celým spektrem


Inzerát

Milá slečno za přepážkou
Jste pro mne jak za překážkou
Za taxisem mého studu
A tak si sem denně budu

Chodit plnit formuláře
Užívati formu lháře
Že doposud nemiluji
Do kolonek vyplňuji.

Podávám si inzerát
Kdo by měl mě rád
Ať mi zavolá
Pořád dokola
Podávám si inzerát
Kdo by měl mě rád
Ať mi zavolá
A každá odolá.

Podávám vám svoje stesky
Máte na ně zvláštní desky
A v těch deskách za přepážkou
Jezdí jehla jednou drážkou.

Kdy už slečno pochopíte
Jiné desky uchopíte
Kdy už vaše oči spatří
Že to vám ten refrén patří.

Podávám si inzerát
Kdo by měl mě rád
Ať mi zavolá
Pořád dokola
Podávám si inzerát
Kdo by měl mě rád
Ať mi zavolá
A každá odolá.


Karel Gott v paneláku

Zpívám si v mojí koupelně
Zpívám si, je mi kouzelně
Jo já jsem nadaný
Když lezu do vany
A celým domem stoupačkami zní nanana

Nananá…

Zpívám si svoje etudy
Když lezu nahej do vody
Voda šplouchá na maják
Vždyť tam lezu jenom tak
A celým domem stoupačkami zní nanana

Nananá…

Zpívám si a ne potichu
Když strkám hlavu pod sprchu
Voda buší do uší
To mě ovšem neruší
A celým domem stoupačkami zní nanana

Nananá…

Zpívám si v mojí koupelně
Zpívám si, je mi kouzelně
A že froté ručník mám
Tak si forte zazpívám
A celým domem stoupačkami zní nanana

Nananá…


Odvěké touhy

Ve frontě na kabáty stojí dívka snivá
oči jí září jako modrý reflektor
v kuželu světla snění které víčky skrývá
tam stojí Romeo - všech pěvců lásky vzor.
V touze mu šeptá své chci býti Julií
jméno své zapřít a naslouchat veršům tvým
až dávné verše tak přítomně ožijí
sklene se staletími nekonečný rým.

Jenže,
jaké to asi bylo tam u řeky Temže
když Romea hrát mohl sám pan Wiliam
kdo milován byl vlastně od Londýnské krásky
Montec pro krásu slov a nebo básník sám.

Ve frontě na kabáty stojí mladík snivý
v myšlenkách s Julií a v srdci její stín
na víčka promítá si obraz dosud živý
než padla opona a v duši jeho splín.
Šeptá si v duchu své miluji Julii
před zadním vchodem jí růži snů předává
v představách překrásný příběh se odvíjí
který už staletími nit svou rozpřádá.

Jenže,
jaké to asi bylo tam u řeky Temže
když Julii hrál tehdy mladík bezvousý
zda lásku vzbudí verše, zda kdos jako dneska
k zadnímu vchodu Globu s kytkou zabrousí?

Ve frontě na kabáty poslední dva stojí
a v jejich osudí jsou čísla kabátů
pohledy zasněné se ve hře touhy spojí
pro los co vyhrává jim masky z plakátů.
Má svého Romea, má svoji Julii
opona spadla teď nastal čas lásku žít
skutečná jména si pro lásku promíjí
odvěké verše budou dál jim v duších znít.

Jenže,
koho dnes zajímají touhy z břehů Temže
dnešek je pouze dnes a repríz není víc
ve frontě na naději zázraky se dějí
ty fronty stojí denně snílků na tisíc.


Blues šeredné černošky

Jsem drsnej futrál duše jemný jak hedvábí
Jsem drsnej futrál duše jemný jak hedvábí
jenže ta slupka jednoduše vás k jádru nepřivábí.

A tak tu smutně sedim a hledám řešení
A tak tu smutně sedim a hledám řešení
a cesta kterou jasně vidim ta končí v oběšení.

Pověsim všechny chlapy, svět bude v kolenou
Pověsim všechny chlapy, svět bude v kolenou
dám drsný slupce práci a duši dovolenou.


Bouře

Chtěl bych Tě vidět v záři blesku
nebeskou krásu Tvojí tváře
co září víc tím leskem stesku
když prázdnem bloudí blesku záře.

Chtěl bych Tě vidět v blesku záři
ač neznám důvod proč právě v ní
snad proto jen že bouře
snad proto jen že bouře
snad proto jen že bouře zní...

Chtěl bych tě líbat v záři blesku
do hromů volat známá slova
tu stokrát hranou lásky desku
pouštět si s Tebou zas a znova.

Chtěl bych Tě vidět v blesku záři

Chci slunce přát stejně tvojí tváři
ať luna též stříbří tvoji pleť
však právě se blýská, chci tě teď.

Chtěl bych Tě vidět v blesku záři


Uplakaná

U plakátu plakat vidím dívku
jejíž tváře zdobil dříve smích
než promítač promít jednu cívku
její pohled tichým smutkem zjih.

Teď na lásku co ve filmu bývá
jen pro zisk filmových magnátů
dívka která o té lásce snívá
žaluje tu smutně plakátům.

Uplakaná
plakátům si stýská
smutnou znělku píská
uplakaná.

V kině stokrát viděla už lásku
v žití jen sto krátkých vyznání
našeptalo jí je na sta pásků
kvůli lásce na pár přespání.

Tak na lásku co ve filmu bývá
čeká dívka s marnou nadějí
u plakátů se na ní kluk dívá
dnes jí jeho ruce zahřejí.

Uplakaná
plakátům si stýská
smutnou znělku píská
uplakaná.


Krasohled

Miluješ barevná sklíčka
koukáš se přes ně do tváře slunci
za noci stačí ti svíčka
a plamen vyzve rej barev k tanci.

Miluješ barevná sklíčka
v gotickém chrámu jsi jako v ráji
z křišťálu, když zavřeš víčka
vykouzlíš duhu, co světu tají.

Koupil jsem krasohled
chci ti ho dát
je to jen hříčka
však jeho sklíčka
vykouzlí sen
co chceš si zdát.
Koupil jsem krasohled
chci ti ho dát.

Miluješ barevná sklíčka
na nose nosíš růžové brýle
k žebříku do ráje příčka
je každá barva od zlaté k bílé.

Miluješ barevná sklíčka
procházíš s nimi svým světem snovým
tvůj dotek krasohled hýčká
chceš mi ho půjčit, já ti však povím:

Ty jsi můj krasohled
tebe mám rád
budu se dívat
a pak tě líbat
ty jsi můj sen
co s ním jsem rád.
Ty jsi můj krasohled
tebe mám rád.


Snídaně do postele

Peřiny se dotýkám
té pod kterou ty spíš
na konečcích prstů budík mám.
Blaženě se usmíváš
sen asi právě sníš
po polibku tichém procitáš.

Rukou vlasy proplétáš
co ztratily svůj řád
polibek mi vzdušný posíláš.
Já se k tobě nakláním,
a pak, že tě mám rád
pošeptám ti, že ti přináším...

Ref:
/:Za noc plnou vášní
za tvůj úsměv zvláštní
místo sbírky básní...
...snídani do postele.:/

Peřiny cíp odkrýváš
a zveš mě k sobě blíž
na místo, co pro mně zahříváš.
Ruka má ti nadělí
vše o čem k ránu sníš
splněné sny sladkých nedělí.

Místa lásky mámení
hned káva provoní
jitru dává tajné znamení.
Já se k tobě přitulím
hlas tvůj hned zazvoní
děkuješ mi, že ti přináším.

Ref:
Za noc plnou vášní…


Větší svět

Když byl jsem malý
Když byl jsem malý
Když byl jsem malý
Svět zdál se větší, než zdá se dnes...

Kráčel jsem loukou a do květů díval se
zpříma jak dnes
kvést vídávám bez.

Ve strouze vody mi bylo tak po pás teď
lýtek jen snad
se dotýká chlad.

Houpací koník byl pro mne jak skutečný
já byl jak pán
ten sen je ten tam.

Do snění ptákům jsem nahlížel potají
teď pro sny jen
mi stačit má zem.

Když byl jsem malý

Maminku s tátou jsem v kolenou objímal
teď jak se zdá
jsem nejvyšším já.

Ke klikám dveří jsem židle si stavěl, teď
jen ruky kmit
mi dovolí jít.

Malý hrad z písku mi ke štěstí stačil, dnes
vládne mým snům
jen nádherný dům.

Velkým být toužil jsem, dospělým v mžiku, teď
do dětských let
chci vrátit se zpět.

Když byl jsem malý
Když byl jsem malý
Když byl jsem malý
Svět zdál se větší, než zdá se dnes...


Láska na konci světa

Soumrak tvorstva kráčí tichem
bez naděje na svítání
tažní ptáci krouží vzduchem
s černým hávem usínání.

V tiché bázni stínu vášní
pod oblohou černou sedí
v žilách tepe chvíle zvláštní
do citů si mlčky hledí.

Uvadá víra v naději a lásku
země si chystá posmrtnou masku
zbývá jen pár chvil do konce světa
jen 12 hodin a bude veta
po nás.

Z posledních sil hvězdy hřejí
jejich prvé okouzlení
nevědí zda pohnout smějí
němá ústa v roztoužení.

Slova jimiž srdce tepou
bez naděje naplnění
nad marností konce chřadnou
v nekonečném oněmění.

Uvadá víra v naději a lásku
země si chystá posmrtnou masku
zbývá jen pár chvil do konce světa
jenom 6 hodin a bude veta
po nás.

Do propasti dávných časů
padá prach co zbývá z pochyb
srdce klíč od brány hlasů
nekonečných vteřin příslib.

Ostych zahnán smrti bázní
slova v touze dávno žitá
nad propastí tiše zazní
do posledních tepů světa.

Uvadá víra v naději a lásku
země si chystá posmrtnou masku
zbývá jen pár chvil do konce světa
chvilka jen pouhá a bude veta
po nás.


Nevěsta z nebes

Procházím se nocí, když tu náhle zář
ozařuje okolí i moji tvář
hvězdné jízdní řády hlásí
přílet bytostí mimozemských.

Hvězdné bráně otočil se v zámku klíč
ve vteřině tisíce let bylo pryč
do trávy se snesl talíř
odlišný od našich kuchyňských.

Tárap tap tarap tarap...

Náhle v záři silueta z dávných snů
věděl jsem, že přišla chvíle snových dnů
když ufonka vystoupila
s tváří krásnou, přímo nebeskou.

Moje srdce opustila zemská tíž
roztlouklo se vyletělo hvězdám blíž
vyznal jsem jí věčnou lásku
krásnou pravou pusou pozemskou.

Tárap tap tarap tarap...

Ona trošku zrůžověla, vesmír ztich´
její hvězdný pohled krásným studem zjih´
celou noc jsme promluvili
v řeči lehce mimoverbální.

K ránu jsem ji z lučních kvítí puget dal
a když jsem ji pak o ruku požádal
odvezla mně ve své lodi
do oddací síně astrální.


Zámek nápadů

Chtěl bych mít zámek na sedm zámků
a každý zámek na sedm západů
v západní z věží tam uléhat k spánku
a snít si sedm nápadů.

Nejprve klíč mít od sedmi zámků
rytíř být slavný co zná ho i báj
za třetí koupit v nejmenším z krámků
červenou růži co voní jak ráj.

Princeznu najít si známou to krásku
pro její krásu se jako rek být
za šesté vyznat jí navěky lásku
a pak jen mít to co chtěl jsem vždy mít.

Mít ten svůj zámek na sedm zámků
a každý zámek na sedm západů
v západní z věží jí ukládat k spánku
a mít s ní sedm nápadů.

S východem slunce západy zámků
odemknout, tiše vstoupiti k ní
polibkem vyvést ji z království spánků
a v básních trávit sedmero dní.

Sedmý den dočíst poslední stránku
veršů mé lásky nasládlý kýč
navěky zámek na sedm zámků
zamknout a oknem zahodit klíč.

Zamknout ten zámek na sedm zámků
a každý zámek na sedm západů
v západní z věží s ní uléhat k spánku
a neznat konec nápadů.


Dívka s vodní dýmkou

Chci milovat dívku s vodní dýmkou
Nazývat ji něžně svojí žínkou
Doufám, že ji najdu pod vánočním stromkem
Namísto Františka zavoní mi domkem.

Chci milovat dívku s vodní dýmkou
Jejíž tělní křivka není přímkou
Čet jsem totiž článek, byly tam i snímky,
Že jsou hezčí dívky čím maj hezčí dýmky.

A tak
Ježíškovi píšu
Ať má pěknou šíšu
Tahle holka má.
Jen ať všichni smeknou
To jak šíšu pěknou
Tahle holka má.

Chci milovat dívku s dýmkou vodní
Co jí karamelem vlasy voní
Dívku, která ráda zadumaně dýmá
Nebrblá, jen bublá, když si jí nevšímám.

Chci milovat dívku s dýmkou vodní
Vím, že neodejdu nikdy od ní
Věřím, že se nikdy nepromění v klišé
Láska k téhle dívce a té její šíše.

A tak
Ježíškovi píšu
Ať má pěknou šíšu
Tahle holka má.
Jen ať všichni smeknou
To jak šíšu pěknou
Tahle holka má.


Gotický chrám

Na hřbetě osla vjíždí gotický chrám
branou města bezvěrných
slaven i spílán jako Nazaret sám
z oken rámů klenutých.

Projíždí městem oděn v gotický plášť
duše čistá v tváři hřích
chrličem spláchne z ulic zlobu a zášť
mistr staveb křížových.


Ze hřbetu osla lid je oslovován
a pro hřbet osla Bůh je oslavován
Když z chrámu vyplouvá loď kajícníků
tři bárky všech Petrových pomocníků.
tak Petr je ta skála na níž a z níž
se staví chrám co věží duši vede výš.

Na hřbetě osla vjíždí gotický chrám
věže rukou sepjatých
a růže z Jericha hned vykvetou nám
v nebe jasných paprscích.

Na hřbetě osla každý Bohu je blíž
nejvyššímu z nebeských
kytice fiál, věnec kaplí a kříž:
pohřeb věků pohanských.

Cháron už není převozník
Do říše duší zesnulých
teď bárku střeží kostelník
a Petr stojí ve dveřích
Ty lodě chrámů kamenných
ty duše drží nad vodou
do žebra vepsán prvý hřích
smytelný sotva potopou.

Ze hřbetu osla lid je oslovován...


Stoletý věk
/Spolu s M.Poppem./

Stoletý věk
a v nohách jen dálku
lásku i vztek
a v míru válku.
Proč jsi ty jen
nepřišla dříve
jen o jeden den
a přec ta chvíle...

Mohla tě získat pro hru osudu
a zavinit mi tím srdeční příhodu
a věř mi, že bych tě miloval celý život.
Tak dívko mých snů, proč jsi nepřišla?
Lásku mou ve mně nenašla?
Proč neznal jsem k lásce tvé klíč a návod?

Dny jdou dál
a já zestárnul,
v tvém stínu stál,
smutek zavládnul.
Jak ten čas letí,
tak mrzí mě cíle,
jež skončily smrtí
a přec ta chvíle...

Mohla tě získat pro hru osudu...

Láska má
navždy odchází,
štěstí své
jinde nachází.
Stále v to doufám,
že láska má přijde,
přesto si zoufám
a kde je ta chvíle?
( Co )

Mohla tě získat pro hru osudu...


Vši na pleši

Na mojí pleši
Tři vši při řeší
Když se osočí
Kloužou do očí.

Bylo to o chlup
Do nosu by hup
Největší všivák
Všivák zašívák.

Řeší krizi zdlouhavou
Přišel o vlas nad hlavou
Ztratil, jak se povídá
Na vlas totéž co i já.

Zmizela kštice
Teď mám tři líce
Pravou a levou
Třetí nad sebou.

A na té líci
Řeší teď všici
Čeho se chytit
V řiť se nezřítit.


Kytice růží

Kytici růží
A snůšku lží
Že láskou šílí
já husí
hned kůži
a růžové brýle mám
Kyticí růží
ve slevě koupených
koupí si můj klín.
Ráda dám -
vždyť co s ním -
první hřích.

Dneska mít co páni shání
Cenu znát dám jen dáš-li víc
Nejsem dál za pár růží
Už k mání.

Kytici růží
Do vázy dám
jen díkem splácím.
Ať touhou
si šílí
Já dobře svou cenu znám.
Tomu lásku dám kdo dá víc
Než má sám.


Prázdný blues

/:Mý srdce je tak prázdný, jak starý nádraží:/
ve kterým někdo čeká na to co se nepřiváží.

/:Ten courák plnej štěstí má léta zpoždění:/
vždyť tady jezdí na čas jenom rychlík zubožení.

/:Zatejká sem smutek a všechno rezaví:/
to já čekám ten náklad kterej nikdo nedopraví.


Vídeň 1914

Kde jsou ti básníci, včera tu seděli?
Smáli se, pili, nás milovali.
Dnes jako jeden muž, drsní i nesmělí
Pro pána císaře rukovali.

Kde jsou ti mladíci verbíři života
Pro něž jsme v nedbalkách tančívaly?
Teď jiná se jim tam do cesty přimotá
Do srdce bez citu kulku vpálí.

Sfoukněte plameny petrolejek
Na stolech zpěvních síní
Střelný prach usedá na celý svět
Srdce i duše nám špiní.
Dřív srdce planula láskou a vášní
Teď hoří zoufalou zlobou
Tak zhasněte plameny petrolejek
Ať po tmě můžem jít s dobou.

Potemněl kabaret, pohasly plamínky
Nač ještě tančit a s kým se tu smát.
Láska se vtěsnala do němé vzpomínky
Do slzí smutku a strachu kdo pad.

Kde jsou ti básníci, včera tu seděli
Smáli se, pili, nás milovali.
Padla již opona, květiny povadly
Kde jsou ti co návrat slibovali?

Sfoukněte…


Usínání

Usínáš vedle mne na polštáři
usínáš a hvězdy stříbrem září
v odlescích tvých vlasů
hvězdnou krásu
nalézám.

Nádherná je půlnoc na tvé dlani
nádherná jsi prostě k zulíbání
v polibcích čas přání
bez ustání
začínám.

Nádherná u mě usínáš
písní nádechů ukolébaná
mojí šťastnou tvář vlasy objímáš
v záři měsíční jsi nádherná.

Usínáš, i já se oddám spánku
usínáš, začínám novou stránku
vyznání tvým vnadám
tiše skládám
potají.

Nádherná za dne i ve snu zdáš se
nádherná když písní zvonů vzdáš se
vyzvání jen pro nás
provází nás
do bájí.

Nádherná u mě usínáš
písní nádechů ukolébaná
mojí šťastnou tvář vlasy objímáš
v záři měsíční jsi nádherná.


Věštkyně

Nádherná věštkyně věštila lásku
z karet a z očí i zvrásněných dlaní
umění vyčtená z klášterních svazků
měla být počátkem bezesných zdání.

Věštba mi dávala do vínku krásku
milou a čistou jak nad ránem slunce
ke svojí věštbě jsem pocítil lásku
jedinou touhou tlouklo mi srdce.

Kéž by se věštkyně stala věštbou
kéž by se zahlédla v mojich očích
kéž by se stala hvězdnou setbou
kéž bych ji pocítit směl ve dlaních.

Krajinou zítřků mě vedla svým hlasem
zvonivým tónem splněných přání
bloudila v očích a vedla mě časem
cestami lásky, co vedou z mých dlaní.

Do očí z očí a do dlaní z dlaní
přeběhla jiskra co přenáší v čase
nastala vteřina bezesných zdání
věštbu jsem vyčetl věštkyni v kráse.

Náhle se věštkyně stala věštbou
náhle se zahlédla v mojich očích
náhle se stala hvězdnou setbou
náhle jsem pocítit ji ve dlaních.


Duet z paloučku

ON:
Byla krásná půlnoc, na paloučku stříbra zář,
v tom stín sovích křídel odhalil mi tvoji tvář
v očích barvu nebes, byla jsi jak víla
z vlasů krásy závoj a v něm růže bílá.

Uvěřil jsem v lásku co jen pohled může dát
usmála ses krásně a já tě měl náhle rád
procházel jsem rukou cesty tvojich dlaní
teď mám strach, že raní mně paprsek ranní.

Svítá, svítá, svítání sladkých doufání
že ty nejsi jenom sen,
co se ztrácí s hvězdnou bání.
Jsi má touha po líbání
v objetí slunečném.

ONA:
Byla krásná půlnoc, s hvězdami měl měsíc bál
a v tom krásném čase proti mně jsi náhle stál
v očích tichou lásku, jakou jen princ mívá
čestný rytíř, o němž každá dívka snívá.

Věřila jsem v lásku, že mi svoje srdce dáš
šeptal jsi mi slůvka, plná něhy kterou znáš.
Našla jsem si prince, umírala bázní,
že mi zmizí hned jak ranní slavík zazní.
Svítá...

OBA:
Svítá krásné ráno, ty jsi se mnou lásko má
za ruku mně držíš, nejsi sen co jen se zdá.
ONA: A přeci jsi princem
ON:přeci jsi má víla
OBA: a v té krásné báji lásky mé je síla.
Na paloučku s ránem držíme se v objetí
hledáme své štěstí kopretinám v okvětí.
na posledním lístku
ONA:má rád
ON: má mě ráda
OBA: k tomu svátku jitra slavík píseň skládá...
o tom, že
Svítá, svítá, svítání snových doznání
že ty nejsi jenom sen
co se ztrácí s hvězdnou bání
jsi mé krásné zulíbání
ve světě skutečném.


M*A*S*H

Do čtyř písmen dá se tisíc veršů psát
do čtyř čísel štěstí, smutek světa dát
hold v nich můžeš vzdát záporům i kladům
eM Á eS Há 4 0 7 7

M znamená bližní svoje milovat
jejich rány vlastním zdravím zašívat
vidět, jak si bere smrt tvé přátele
zdravý zůstat na duchu i na těle.

A jsou ambulance plné zvadlých snů
hrůza a děs na vývěsních štítech dnů
arogance vůdců, aplaus pistolí
bolest, která těžko někdy přebolí.

S je smrt, co v každém věku bere dech,
krutá stopa děsu války na dětech,
stan, v němž osud násobí svou nepřízeň,
tam, kde hlad je nejlepší lék na žízeň.

H to je hnus, který skrývá každý kout,
smrt se kterou lékař může těžko hnout.
Hrob tisíců lidí, kteří mohli žít,
těch, co chtěli o svých prvních láskách snít.

Kdo přežije dnešek, to je ve hvězdách
po cestách je rozeseta smrt a strach
zástup kluků, které štěstí nenajde
zítra ráno pro ně slunce nevyjde.


1. Newtonův zákon
/Spolu s M.Poppem./

Autobusy nastupte si do lidí
za trny se kopretina nestydí
modré světlo černých očí bledá zář
v chladné vodě utopený vážný žhář.

Ústy zíráš na hladinu poznání
v němém hmatu stopy duše dozvání
značím cestu mokrou křídou- usínám
ve spánku se se mnou mísí trpký flám.

Hříšné mlhy rudý závoj kostnatí
čpavá vůně nesedlaných opratí
kočičí zpěv dlažby, vlhká objetí
zvadlou růží probodnutých obětí.

Chorá mysl v pevném svazku konání
okna mříží, bez soucitu pokání
chladná ruka, šátrá nocí tajemnou
zvrhlá muka žijí písní dojemnou.

Na černý kříž přibit bílý otazník
s konopím se krutě mazlí provazník
zlatý prsten krouží věčnost konečnou
zrádná duše trestá duši nevděčnou.

Bez důvodu pro náhodu zapírám
křídli anděl rozbil dávno mrtvý chrám
v pravém úhlu uzavírám svědomí
popel pecí navždy němých vědomí.


U matury

Pot se z nás proudem leje
v paměti díra zeje
nejsme tvrdý nátury
sedíce u matury.

Digi Digy, vidi vidi, midi midi…

Rosí se naše čela
klepou se naše těla
tvrdý rysy nám změknou,
až nám výsledky řeknou.

Digi Digy, vidi vidi, midi midi…

Rudnem už jako raci
jsme na poslední štaci
neděláme hrdiny
čekají nás rodiny.

Digi Digy, vidi vidi, midi midi…

Bojíme se jít domů
sadem rozkvetlých stromů
brečíme, nejsme tvrdý
není na co být hrdý.

Digi Digy, vidi vidi, midi midi…


Schneck

Narodil se mladej šnek
starej šnek mu hnedka řek
nelez lidem do bytu
když máš vlastní ulitu.

Jenže tenhle mladej šnek
se šnekovstvím rychle sek´
prodal šnečí ulitu
a šel bydlet do bytu.

Meritorní schéma geosynklinály
koncenduje diazónou instinktivní integrály
za kvadrienium na kvadrize póry
simplicitně vygradují na memento mori.

Narodil se malej kluk
táta moudra hned mu vnuk´
nelez šnekům do ulit
když máme tak velkej byt.

Jenže tenhle malej kluk
nebyl žádnej valibuk
opustil svůj rodný byt
a vydal se do ulit.

Meritorní schéma geosynklinály

Narodil se mladej šnek
táta moudra hned mu vnuk
nelez lidem do bytu
když máme tak velkej byt

jenže tenhle mladej šnek
nebyl žádnej valibuk
prodal svoji ulitu
a vydal se do ulit.


Tři přání
/Spolu s M.Poppem./

Kousek místa chtěl bych, tam hlavu složit
a svým přáním hned křídla dát
v síti spánku prvé přání žít v něm slastně
pod krovem se vlastním hřát.

Touhy dávné dávno toužím žít
však cesta končí slunce propastí
krásný dům když stavím mizí v prach
já vím že stavím domy beze zdí.

Jen tři přání mám, jen tři poslání
v noci toužívám jim najít svítání
postavit dům, zasadit strom a synovi život dát
chtěl bych jednou víc než dát si o nich jenom zdát.

Kousek místa chtěl bych, tam hlavu složit
a svým přáním hned křídla dát
v síti spánku druhé přání žít v něm plody
ze svého si stromu brát.

Touhy dávné dávno toužím žít
však cesta končí slunce propastí
svěží strom když sklízím usychá
já vím že sázím stromy bez listí.

Jen tři přání mám, jen tři poslání
v noci toužívám jim najít svítání
postavit dům, zasadit strom a synovi život dát
chtěl bych jednou víc než dát si o nich jenom zdát.

Kousek místa chtěl bych, tam hlavu složit
a svým přáním hned křídla dát
v síti spánku třetí přání žít v něm šťasten
se synem si vlastním hrát

Touhy dávné dávno toužím žít
však cesta končí slunce propastí
Synův dům když ráno navštívím mne vítá
vřele můj syn bez mužství.

Jen tři přání mám, jen tři poslání
v noci toužívám jim najít svítání
postavit dům, zasadit strom a synovi život dát
chtěl bych jednou víc než dát si o nich jenom zdát.


Ptáci stěhovaví

Ačkoli nos nemají,
létají za nosem,
sem a tam, tam a sem,
za teplem létají.
Ptáci stěhovaví,
ty nic nezastaví,
letí za jistotou,
tou svou horkokrevnou.

Z jihu na sever,
když na severu kvete kvítí
slunce příjemně když svítí
a pere do per.

A pak zpět na jih,
když babí léto vzduchem létá
a když už je konec léta
do krajů teplých...ptáci stěhovaví

Ačkoli nos nemají...

Dráty na podzim
ty osypou se jejich těly,
aby brzy odletěli
za sluncem teplým.

Když tajou ledy,
tak s veselým hašteřením se
objeví v stodole, v lese,
jsou zpátky tady...ptáci stěhovaví.

Ačkoli nos nemají...

Vědí co se má
když znenadání zrána mrzne,
když zima zemi olízne
jih bude doma.

Doma to je tam,
kde dobře je člověku, ptáku
kde nemrzne u zobáku,
kde neznají klam...ptáci stěhovaví.

Ačkoli nos nemají...

Jsou to tuláci,
co letěj tam, kde dobro skýtá
sluneční koule odkrytá,
tam se potácí.

Chtějí teplo jen
jen trochu jídla, trochu pití,
stačí jim, když slunce svítí,
to mají za sen...ptáci stěhovaví.


Ukolébavka

Usínej a spinkej chlapečku můj,
z hospody nevrátí se dnes tatík tvůj.
I slunce spát již šlo za záhyb zeměkoule,
spi, spánek vyléčí tvé od tatínka boule.

Usínej a spinkej holčičko má
z vinárny nevrátí se včas matka tvá.
I měsíc vyšel již se svým houfem hvězdiček.
Zaspi to, že tě znásilnil tvůj vlastní strýček.

Než noční proud začne v kamnech hřát
vykakat, vyčůrat, pomodlit a spát.
Hajijdy, hajdy, haj.

Usínej, spinkej, zítra je též den
nechtěj vidět tatínka bude nameten.
Tak konečně usni můj fracku milenej,
sen o tatínkovi abstinentovi si přej.

Usínej, spinkej, vždyť je tmavá noc,
na nebi vysvitlo lucerniček moc.
Tak konečně usni, ty huso ukvákaná,
to, že jsou strašidla je jen pohrůžka planá.

Než noční proud...

Usněte děťátka z internátu,
nepřeju vám vidět mámu, tátu.
V hospodě, vinárně do noci dlouho sedí,
tady sestřičky dělají k spánku prostředí.

Usínej Kubíčku, spi Liduško,
usínej Lojzíčku, spi Bohuško,
vaši rodiče se na vás doma vyflákli,
tak vás ze sociálky sem dneska přitáhli.

Než noční proud...


O křídle a ptáku

Na křídlo sedl divnej pták
měl žlutej nos a černej frak
a začal usedavě pět,
že rozplakal by celý svět.

Zpíval o křídle raněném
o jižním kraji vysněném,
kam jeho druzi letěli
už předminulou neděli.

Zpíval si o teplu píseň
mrazivá šla z toho tíseň
a v křídle začly tančit tmou
klávesy bílá i s černou.

Venku mezitím podzim zlát
a do všech koutů vlezl chlad
na knihu v parku padl list,
neboť si byl podzimem jist.

Otevřeným oknem školy
zazněly tónů všech škály
a ten pták na pikolu pěl
že jeho druh již odletěl.

Tak zpíval dlouho do noci
že mu již není pomoci
o tom, že čeká jej funus
zpíval svý smutný ptačí blues.

Náhle šla klika k zemi blíž
děvče nalezlo ptačí skrýš,
něžný dech jej do péče vzal
dík lásce zimu tu přečkal.


Opakovačka

Sedí v parku na lavičce
děda s tváří svraštělou
povídá si o babičce
tajně se sochou.
Náhle vstává v touze plané
vidí dívku jako sen
fuč je dívka, nežli vstane
a tak den, co den
tu stále:

Sedí v parku...


Básnický rok

Bílá víla tančí vílí polku s pílí
bílou vílí pasekou
pro ní bílá paní s párem bílých laní,
zvonkem zvoní za řekou.

Má mysl není chorá
když plodí tyto rýmy
je to jen metafora,
básnický obraz zimy.

Tichá víla míchá lektvar z něhož dýchá
vůně lásek vyznání,
zraje kvítí ráje, tají bílé kraje
taje zvonek vyzvání.

Má mysl není chorá
když tyhle rýmy čmárá,
je to jen metafora
básnický obraz jara.

Hlasy zlatých klasů květy z vílých vlasů
křivky dívek nevinných
něžně oči cloní, louka tiše voní
zvonek zvoní, hřeje hřích.

Má mysl není chorá
když divný rým v ní vzkvétá
je to jen metafora
básnický obraz léta.

Smutné víle z šustí, šustí sukně z listí
tančí s větrem roku skon
rošádu si hrají barvy v celém kraji
v mlhách zvoní temný zvon.

Má mysl není chorá
když se tu tiše zasní
je to jen metafora
obrázek podzimní.


Psaní

Dneska ráno přišlo psaní,
já myslel, že od tebe.
Jenom připomínka daní
a já byl celý bez sebe.

Já bláhový stále věřil
v tvojí lásku, ve tvůj cit
doufal jsem, když den se šeřil,
že já budu tvůj kryt.

Zatím ty do parku s Láďou
chodíš šlapat na trávník
ortel vynášíš nade mnou
a zrada je prostředník.

Nemysli si, že pro tebe
budu pod okapem stát
když mě tvoje chladnost zebe
proč být zmrzlý napořád.

Svět je plný krásných očí
krásných vlasů, rudých rtů
někdo pro ně v oheň skočí,
někdo živ zůstane tu.

Já chci žít i bez důvodu
ňáký časem objevím
pro který z okapu vodu
na hlavu sobě vypustím


Zapomnělas?

Na stole plane svíčka,
vosk hladí tělo z vosku
dnu se již dnes klíží víčka
vozům noci na podvozku.

Na stole rudý je stín,
dvě číše, jedna prázdná
ve sklepě syčí si plyn
a ty jsi holka zrádná.

Stačil ti jen pár očí
který kdos k tobě sklopil,
zapoměla´s na výročí
kdy nás amor oba opil.

A temná bryčka noci
cáká kol mravní bahno
na kozlíku sedí soci
druhé číši vidím na dno.

Spláchl jsem žal číší tvou
když přijdeš, není co pít,
život je pro tě jen hrou,
kostkou hrací nechci já být.

Nechci být jen chvilku tvůj,
druhý den vyvrhel jen,
oč stojíš o to si stůj,
nechci být jen na jeden den.

Tak sbohem, já to nechtěl,
teď už je za vším veta,
když amor jinam letěl,
není to snad konec světa.


Šerif
/Spolu s M.Poppem./

Lítačky se ještě kývou,
tvrdý tabák vzduchem voní,
jeden stolek s láhví plnou,
z dály zní kopyta koní.

V láhvi mok zakalený,
sklenka roztříštěná o zem,
obraz vůdce zahalený,
všechno ztichlo jedním rázem.

Šerife, zachovej zde lásku
přísahej, že zde vraždy ustanou.
Dávám jednu radu k dobru,
nevšední a zdlouhavou:
Táhni dál na západ po stopách.

Po kulkách jsou v báru díry,
po schodech zbyly jen trosky,
slunce svítí skrze škvíry,
zkrátka místo báru třísky.

Stíny petrolejka vrhá
prach usedá po bandytech,
velikej Sam tudy zdrhá,
šerif sem jede po létech.

Šerife...

Na Texasských širých pláních
vidět možno čtyři muže.
Marně pátral bys po zbraních
v klopě jenom rudá růže.

Je to šerif, kat a soudce
i s bachařem z Tenessee,
zákoník třímají v ruce,
brzy Sama pověsí.

Šerife...

Místo zbraní rozum slouží
těmto mužům proti kulce.
Dle vás Sam se v basu vplouží,
on však věří jen přestřelce.

Čtyři muži zbraní prosti
přesile teď čelit musí,
brzy budou jako hosti
v márnici u Černý krysy.


Tajená přání

Stín těch dnů
v tvém objetí
stín těch snů
zlých prokletí.
Navrací se zpátky k nám
dává sílu vzpomínkám
píseň zítřků probudí
roztočí své osudí.

Znám ten kout
chrám nadějí
vím, kam psát
smím potají
V obálkách se ukrývám
lásce řádky počítám
ráno zas mě probudí
roztočí mé osudí.

Ptám se snů
stín uchopím
zdám se dnům
sen ulovím.
Ukrývám ho v myšlenkách
tam kde končí hvězdný práh
píseň rána zastudí
roztočím své osudí.

Stín těch rtů
tvých objetí
sním sen snů
svých zakletí.
Naplním své proroctví
stín snů nočních vévodství
přání má se nebudí
točím dál své osudí.


Sirena

Nohy sami jdou, jen stále nevím kudy kam, já
slyším hlas, co volá mě a možná se jen zdá
je jako píseň z neznáma co rád bych slyšel stále
musím jít však cítím se jak uvězněný v skále
jako Prometheus přibitý jsem na odiv všech dravců
jako Sisyfos tu skálu tlačím s vírou dobrých konců
kdesi na pomezí snění náhle neznámému chvění podléhám
jak Odyseus sirénám když tajemný zpěv slyším slyším slyším....

Blíž pojď tvá siréna tě volá do svých sítí
pojď jí vstříc a když tě do náruče chytí
tak máš své představy už skutečné a znáš jí
tu krásu která s časem nepomíjí s ní...

Slyším tiché volání to zve mne k sobě, musím jít,
ten hlas, co volá poutníky a pramen, z něhož toužím pít
mně láká hlasu volání k té pouti hebkou krajinou
do údolí, kde prohání se píseň touhy věčnou ozvěnou
mám v uších vosk a přece zní ten hlas tak jasně
cítím sílu lana zpřetrhat a jít tam odkud hlas mně
volá do sedmého nebe, do míst ledu tání
kde se plní přání, odkud tajemný hlas slyším slyším slyším....

Blíž pojď tvá siréna tě volá do svých sítí
pojď jí vstříc a když tě do náruče chytí
tak máš své představy už skutečné a znáš jí
tu krásu která s časem nepomíjí s ní...

Už jen kroků pár a vesla vlnám bijí hřbet
na útes naráží tam, kde styx vede v onen svět
a hlas je stále blíž a vábí, láká stovky poutníků do klínu skal
jen kroků pár a čím jsem blíž tím hlas mně vábí víc a dál
já vím o mukách Tantala tak blízko svojí touhy
se dál potácím a přeci upřen je mi pohled pouhý
tichá píseň sirén volá, musím jít, né nelze spát
já musím znát tu, jejíž krásnou píseň slyším slyším slyším....

Jsi můj, já nepustím tě nikdy ze svých sítí
stůj, dál nepokročí více tvoje žití, už znáš
svůj ortel co jsi vyřkl svojí vášní
a těla naše do sebe se zasní.
Jsi můj já nepustím tě nikdy ze svých sítí
tvůj je maják, co tu v náruči mé svítí, a já
jsem skála, které sloužit máš svou září,
co odehnat má stovky cizích tváří zlých.


LOVE 100RY
/Na hudbu z filmu Lovestory/

Svítá krásný čas
žár lásky spálí svár, co vstoupil mezi nás
a pramen slzí v očích
vysuší nám smích
když nenávist se náhle v lásku promění
za svítání.

Obrátíme list
v něm krásná slova lásky budem z očí číst
a v srdci tichý hlas
co rozechvěje nás
vyzpívá krásným chvěním svoje vyznání
ze svítání.

Nadchází nám ta chvíle prozření
co bude dál- jen lásky mámení
a každý rád podlehne vábení.
Kdo lásku zná, ví že je kouzelná
pod křídla svá sametem vystlaná
nás přijímá jak dítka svá.

Svítá lásky čas
láskou se rozehřívá v každém srdci mráz
náhle všem štěstí z tváří
jasně zazáří
jen láska ví jak vzbudit tiše bez ptaní
v nás svítání.


Víc nežli metr
/Na melodii Nothing else... skupiny Metalica, spolu s M.Poppem/

Teď, co už tě znám líp, než ty mně,
snad i líp, než ten můj svetr
v poháru lásky vína skoro na dně
už zbývá jen centimetr.

Jsi proti mně dost zaujatá,
snad i víc, než ten můj setr.
A přes to bych chtěl, abys zas jednou byla
ode mně na milimetr.

Já k tobě chodívám a ty nejsi doma
tebe zajímá jen Petr.
V pokoji temném jsi s Petrem zas sama
ode mně na kilometr.

Krásná i pichlavá jsi jako růže,
ke mně však chladná jak kapr.
Ač na potkání svádíš všechny muže,
ke mně máš víc, nežli metr.

Ani nevím co jsem udělal špatně,
že mě podrazil můj kmotr.
Chytli mně, zašili, teď tápu ve tmě
mou láskou teď je jen katr.

Už nikdy tě nezřím, a ani slunce,
co už bys víc mohla chtít.
Já tě budu milovat až do konce,
budu tě v srdci svém mít.


WISH?
/Na melodii Wish you were here, spolu s M.Poppem/

ON:

Víš máme mír
tak proč olej do ohně přilévat
Když máme mír
není důvod autoritu podrývat...
a zvlášť tu mou, která chrání tvou.

SBOR:

Svou zář zakrýváš,co z toho máš s křížem nad sebou

ON:

Víš máme mír
tak proč novou válku spolu začínat
když máme mír
je čas všechny naše trable urovnat
chci pravdu znát, dál mi nesmíš lhát.

OBA:

Kéž by jen vrátit šel čas
polibků, šťastných dní
doteků tvých, kdy svět se točil jen pro nás

ONA:

prahlo slunce letní
ty jsi měl lásku v očích svých
zasněných.
Když říkáš mír
mám být služkou a ty chceš býti můj král
Víš, ten tvůj mír
je jen slabá náplast na můj velký žal
již vítr svál, čas, kdys o mne stál.

znám tvůj plán, vím co dál bude
o svou čest se bojíš
nechceš zůstat sám a proto
že mě dál rád máš sám si nalháváš.

ON:

víš že chci mír
udělám co spatřím v očích tvých
když chci zpět mír.

SBOR:

když chceš svůj mír
nesmíš žít v bitevních polích
když chceš svůj mír.

ON:

Kéž by jen vrátit šel čas
polibků tvých,

ONA:

ten pravý čas jsi dávno propás

SBOR:

Když kavalír
vyzná lásku ženě věrným zůstává
Když kavalír
miluje tak jiných žen již nechává

ONA:

tak nech si mír, nejsi kavalír.


Anděl
/na melodii An Angel od Kelly family, spolu s M.Poppem/

Tam, kde končí kroky dnů
srdce mé se otvírá
kráse nocí plných snů
v kterých naděj nezmírá.

Tam za branou sladkých míst
čeká ten, co má mě rád,
který umí v očích číst
pro něj chodím brzy spát.

Je fajn, je jak můj anděl strážný,
je fajn, je strážce snů mých.
Je fajn, je jak můj anděl strážný
je fajn, je bílý jak sníh.

Bydlí v zámku z cukroví
tisíc sladkých komnat má
co mám ráda dobře ví
z očí všechna přání zná.

Z bílých kostek postaví
místo přání splněných,
o čem já sním, také sní,
v šatech bílých jako sníh.

Je fajn, je jak můj anděl strážný,
je fajn, je strážce snů mých.
Je fajn, je jak můj anděl strážný
je fajn, je bílý jak sníh.

Svými křídli, mě brání
má mě rád,
je kamarád.
Jak anděl se sklání
nad mou tvář
a dává mi zář,
co chrání mě dál.

Je fajn, je jak můj anděl strážný,
je fajn, je strážce snů mých.
Je fajn, je jak můj anděl strážný
je fajn, je bílý jak sníh.


Lennon spí
/Na melodii Lemon tree od Fuels garden, spolu s M.Poppem/

Jó, to byly časy, dlouhý vlasy
zvony bily na kalhotech královen krásy
a v letopočtu 60 a svobodný dech.
Lucie na obloze s démanty ve snech
je jak ponorka žlutá jen pouhý sen.

Všichni né z louky sbírali brouky
s korálkama na krku se usmály holky
když zazněl někde seržant pepř a lonely hards band
každý by dal za to i svůj poslední cent,
a všem bylo vše fuk, hej, hej, yesterday.

Brouků čas, zůstal v nás
každý pustí si rád desku plnou krás
však konec je těch krásných dní
navěky už Lennon spí.
Výstřel tmou tajemnou
zazněl, zabil člověka tak najednou,
co o míru snil stovky dní-
tenhle člověk- Lennon- spí.
Tap, tara dára dap dyb dí rap.

Už nezazní Let it be
na Abbey road smutně zvony zní
chladný už je dnes kdysi živý zrak
duše už je volná, volná jako pták
však míru jeho poselství mrtvé spí.

Někde v ráji
jeho písně zní
svatí hrají
na kytary k tomu, ale Lenon spí.

Jó to byly časy, dlouhý vlasy
zvony bily na kalhotech královen krásy
a všem bylo vše fuk, hej hej, yesterday

Brouků čas, zůstal v nás
každý pustí si rád desku plnou krás
však konec je těch krásných dní
navěky už Lennon spí.
Výstřel tmou tajemnou
zazněl, zabil člověka tak najednou,
co o míru snil stovky dní-
tenhle člověk- Lennon- spí.

Brouků čas, zůstal v nás
každý pustí si rád desku plnou krás
/: však konec je těch krásných dní:/
však konec je těch krásných dní
navěky už Lennon spí.